Eva Rýznerová – Proč jsem ve Slow Food

Zatímco píšu tyto řádky, bublá v rendlíku na plotně ragú a vedle kyne v ošatce těsto na chleba. Je všední den a moje kuchyň je plná vůní. Na obrazy na stěně dopadá jemná dopolední záře, za oknem právě rozkvétá ibišek, na pohovce spokojeně předou kočky a já poslouchám operu. Tosca je plná zvratů. Celé to hudební dobrodružství trvá téměř tři hodiny a já vím, že až dozní poslední árie, bude ragú hotové.

Blanka Turturro a Eva Rýznerová

Nebylo tomu tak vždycky. Kdysi jsem pracovala víc než deset hodin denně v obrovské kancelářské budově na kraji města. V mrakodrapu ze skla a oceli, plném umělých květin a automatů na kávu. Závodní občerstvení poskytovalo rychlé řešení rovnice hlad + stres = cokoliv do žaludku. Žila jsem rychle, roční období mě míjela, neměla jsem čas ani koupit mouku, natož zadělat těsto na chleba.

Je tomu pár let, co jsem si uvědomila, že chci žít, nejen přežívat. Že čas je můj nejlepší přítel a že stojí na mé straně. Že je krásné vyčkat, až přijde hodina mezi psem a vlkem a právě v ten okamžik se vydat na procházku. Ta chvíle, kdy se rozsvěcí lampy, je totiž magická. Když jsem potkala nadšence z pražského konvivia Slow Food, bylo to jako návrat ztracené dcery do rodiny.

Jsme různí. Přesto nás spojuje jedna myšlenka. Společná touha postavit se proti kultu rychlosti a příjemně zpomalit. Těším se, až na naše příští setkání přinesu trnkové želé a šípkovou marmeládu. Těším se na další sousedský trh, kde s přáteli ze Slow Food Prague uvaříme zelňačku. Těším se na každé další „pomalu“. Protože… „Když se věci ději moc rychle, nikdo si nemůže být ničím jistý,” napsal Milan Kundera. Myslím, že na tom něco bude.

Jste spíš slow nebo fast? Napište mi: eva.ryznerova@slowfood.cz

| 14. 1. 2016 | admin