(Tisková zpráva Slow Food Prague z tiskové konference dne 22/9/2011)
Jeden ze základních lidských smyslů je chuť. Bez té bychom z jídla mohli obdivovat jen jeho barvu, tvar, váhu, snad i částečně jeho vůni. Ale jak chutná bychom nepoznali.
Onehdy jsem koupila dětskou výživu ve skleničce. Byla meruňková. Těšila jsem se na ni.
Sklouzla jsem v mysli do minulosti, kdy jsem se s výživou naposled setkala. To byly naše děti ještě miminka.
Vložila jsem první lžičku ovocné kašičky do úst a jaké bylo moje podivení?! Výživa měla jinou konzistenci i chuť. Z původní dřeně se stalo cosi divně lepkavého a jinak chutnajícího. Moje historická chuťová paměť protestovala. Tato chuť nezapadá do žádné databanky, které se vytvářely po dobu celého mého života!
Soutěže o Českou Chuťovku, kde v samotném názvu je vystiženo spojení českého výrobku a dobré chuti, se letos poprvé účastní děti. A to přímo dětskou porotou.
Sama na svém osobním příkladu pozoruji měnící se původní chuti klasických výrobků na průmyslové a mně dosud neznámé chuti a příchuti. Vyhledávám klasické výrobky tradičních receptur, které má chuťová paměť žádá. Vím, jak chutná jahoda v marmeládě, znám pravou chuť višně, pórku, rajského jablka. Jak v čerstvém, tak vařeném stavu.
Ale jak na tom jsou dnešní děti? Poznají to pravé nebo už jsou tak marketingově zpracované, že vyžadují chemicky vytvořené příchutě, barvy i přitažlivé efekty potravin (velikost, kyprost, křupavost, barevnost)?? Rozeznají ještě přírodní chuť? A jaký vůbec mají vztah k jídlu?
Odpovědí nám budiž jejich posuzování potravin v rámci Dětské Chuťovky. Rozhodně budou výstupy hodnocení dětské poroty po 7. říjnu zajímavé.
Všichni máme právo na chuť. Naše chuťová paměť je zároveň chutí našeho dětství a provází nás celým životem.
Blanka Turturro
