Jsme zemí brambor. Od roku 1923 máme výzkumný ústav bramborářský, brambory jsou chloubou farmářů a pěstitelů z Vysočiny, dokážeme dlouho vyprávět o jejich kvalitě, šlechtění, o jejich blahodárných účincích, chuti, barvě, o všech receptech. Všichni hledáme brambory rohlíčky, které jsou v naší gastronomické paměti jako ty nejlepší do bramborového salátu…ale jak se k nim dostat?
V obchodě stojí za povšimnutí, že na kdejaké lahvi vína je podrobný popis, odkud víno pochází, jaké je odrůdy, barvy, chuti, zda připomíná vůni třešní, broskví, borůvek či chuť země; zda je vhodné k masům červeným či bílým, zda je dobré ho pít teplejší či vychlazené, kdo je pěstitelem, obchodníkem, jakou prošlo stáčírnou, z kterého roku, země, oblasti; zda má označení jméno, příjmení vlastníků vinice, zda víno má přívlastek, jaké je číslo šarže atd.
Každé víno by mohlo vyprávět životopisný příběh ze své etikety.
A co ty brambory? Naše chlouba a kulinářská tradice? Jak je pyšně prezentujeme svým spotřebitelům a náruživým milovníkům? „Konzumní brambora typu A či B“, s poznámkou, že je to „typ varný“. No to jsme se toho dozvěděli. Jaký to může být jiný typ? Krmný? Nevím, k čemu kupujete brambory Vy, já je většinou vařím, peču nebo smažím a předpokládám, že na pultě se zeleninou budou pouze konzumní brambory.
Dále na nálepce bývá, zda jsou rané či pozdní a občas i z které země pocházejí.Chápu, že brambory nejsou víno, že jejich označení odpovídá požadavku EU a rozumím i tomu, že informace na etiketě vína slouží marketingu.
Jak poznat “Zlato z Vysočiny”?
Ale, nezasloužila by si brambora, kterou konzumujeme téměř denně a jejíž různé druhy pěstujeme a vyvíjíme, lepší přístup a kulturu prodeje? Alespoň takovou, jako zmíněné víno, jehož druhů jsou plné regály přesto, že jej pijeme jednou za čas? Proč se brambory nabízené na pultech nevyskytují ve výběru několika druhů jasně označených českých výrobků i s viditelnými údaji o výrobci a pak teprve alternativou ze zahraničí? Proč často na pultě nalezneme jen jeden druh těžko identifikovatelných brambor, které se tváří jako české a pak zjistíme, že pocházejí z Rakouska, Polska, Egypta, Francie, Německa, Holandska? Kde jsou všechny ty rohlíčky, radky červené či bílo nebo žlutomasé brambůrky – Zlato z Vysočiny či z Klatovska? Rádi byste je kupovali? Ale kde najít výběr z českých produktů? Spotřebitel je často manipulován ke konzumaci typu zboží dle volby a nabídky obchodníka. Ale i výrobce by mohl věnovat více pozornosti etiketě na výrobku, aby spotřebitel právě třeba to “Zlato z Vysočiny”okamžitě dobře rozpoznal.
