Dnes jsem vyslechla zajímavou zprávu - pozvánku na trnkobraní. Sklizeň švestek, která je doprovázena všeobecným veselím, pitím a hodováním. Chápu, švestky jsou surovinou pro mnohá lahodná jídla: nákypy, buchty a koláče, omáčky, knedlíky, marmelády a povidla, která jsou blízká dospělým i dětem. No dobře, jsou také nezbytné pro pravou slivovici. Švestky ve všech formách patří k české pohostinnosti.
Ale proč se stavět do světla barbarů a primitivů soutěží, kdo jich zhltá nejvíce? Myslíte, že tato disciplína vůbec patří ke stolu? Vždyť i zvířata u žlabu žerou pouze podle své potřeby.
Nevím, jestli ten pán, co do sebe nabouchal těch 233 knedlíků, byl spokojen. Vítězství si odnesl do země, kde se strávníci běžně cpou jídly ze škatule či pytlíku. Ale u nás, ve středu Evropy, kde jsme zvyklí na švestkové knedlíky od maminky, bych ocenila více soutěž v jejich kvalitě a servírování než v jejich požírání. No, třeba se k tomu časem dopracujeme. Vždyť i na americkém kontinentu se rozmáhá důstojné hnutí Slow Food, kde se jí dobře, pomalu a s požitkem. Dokonce se usadilo i v Bílém domě.
Tak se milí organizátoři obžerních soutěží těšte na to, že za dvacet, třicet let se dostane i k Vám. Neprasknete-li do té doby švestkovým blahem.
