Stejně jako každá jiná část evropského kontinentu, má také Trentino svou dlouhou a pohnutou historii. Dějiny této části severní Itálie a české dějiny se několikrát protnuly a stopy po těchto setkáních jsou patrné dodnes
Zřejmým důkazem takového tvrzení je orlice svatého Václava, kterou má region Trentino-Alto Adige ve svém znaku. Roku 1337 se stal (za přispění pozdějšího českého krále Karla IV.) tridentským biskupem brněnský kanovník Mikuláš. Ten požádal svého krále o svolení, aby mohl umístit svatováclavskou orlici do znaku tehdejšího tridentského biskupského knížectví. Král Jan Lucemburský, zde známý jako Jan Český, roku 1339 této žádosti vyhověl, a orlice je ve znaku dodnes.
O dějinných souvislostech mezi českými zeměmi a Trentinem by se jistě dala napsat obsáhlá studie, zejména když tato část severní Itálie byla až do roku 1918 součástí Rakouska-Uherska. Tento krátký článek má však mnohem skromnější ambice. Chce poukázat pouze na jednu historickou událost, a to ve velmi specifických souvislostech.
Povidlové koláče od Lago di Ledro
Na severu Itálie v oblasti italských Dolomit můžete prý napočítat 297 jezer. Jedním z nich je také Lago di Ledro. Zatímco břehy jezera jsou v obležení turistů, lederské údolí tolik zájmu nevzbuzuje. Přitom by pozornosti, přinejmenším českých turistů, rozhodně nemělo ujít. Na mnoha místech se vám zde může snadno přihodit, že si objednáte jídlo, o kterém podle názvu usoudíte, že půjde o místní specialitu a dostanete plněné ovocné knedlíky, nefalšovaný povidlový koláč nebo třeba králíka s omáčkou jako od babičky. Když zvednete oči od nápadně známého jídla, zjistíte, že na stěnách visí nádobí (litinový lívanečník, forma na bábovku…), o kterém byste přísahali, že jste si s ním jako děti hrály na půdě. To, že nejde jen o „společné rakouské dědictví“ vám začne být jasné, když zjistíte, že Češi a Čechy jsou zde známější, než je – i v severní Itálii – obvyklé.
Když v r. 1914 vypukla válka, zachovala Itálie neutralitu. Netrvalo to však ani rok a 23. 5. 1915 vstoupila Itálie do války proti Rakousku-Uhersku, a tak byla otevřena italská fronta. Tehdejší Tridentsko bylo hraniční oblastí, která se takto ze dne na den stala místem předpokládané válečné fronty. Již tak dost zoufalou situaci tamního obyvatelstva ještě zhoršovala skutečnost, že rakousko-uherská vláda prakticky všechny dospělé muže již dříve mobilizovala a v okamžiku, kdy se otevírala italská fronta, byli zdejší muži na frontě srbské a ruské. V oblasti bylo na 75 000 žen, dětí a starých lidí bez jakékoli ochrany. Vláda tehdy přikročila k okamžité evakuaci, která probíhala od května do srpna.
Italští členové českých rodin
Z obcí v lederském údolí (Valle di Ledro) bylo evakuováno 4 700 obyvatel, z toho více než 3 000 do Čech, do obcí v okolí Stříbra, na Příbramsku, Kladensku a Turnovsku. Stát sice zorganizoval evakuaci, ale nezřizoval nic takového jako uprchlické tábory či podobná zařízení. Italské rodiny byly jednoduše umístěny do českých rodin s tím, že je to na dva, možná na tři týdny. Když se tyto rodiny po třech letech loučily, bylo to pro ně mnohem těžší, než když se seznamovaly. Muselo to být opravdu zvláštní, ti lidé se poznali jako příslušníci jednoho státu, kteří si nerozuměli ani slovo a rozcházeli se jako občané dvou států, kteří se mnohdy cítili jako jedna rodina.
Společný rodinný život a společné překonávání válečné nouze vytvořilo nejen osobní přátelství, ale celkově vřelé vztahy, které v kolektivní paměti přetrvaly ještě dlouho po 2. světové válce. Dnes je tato událost, která dramaticky změnila životy tisíců lidí, prakticky neznámá. Je opravdu zvláštní, že ji lze „vystopovat“ právě od jídelního stolu. Jasně se zde ukazuje, že jídlo není jen něčím, co potřebujeme, abychom mohli dělat důležitější věci. V jídle (ve způsobu jeho přípravy, v receptech, v kultuře stolování…) je uložena historická i kolektivní paměť (produktem i obrazem obojího je národní kuchyně) a stolování se tak za jistých okolností může stát zdrojem cenných informací. K jejich „přečtení“ je však třeba zvládnout alespoň základní „oborovou gramotnost“. Je to právě Slow Food, který vytváří prostor, kde je možné se v těchto dovednostech zdokonalovat a tak lépe chápat, co se kolem nás děje a současně toto dění ovlivňovat.
Po devadesáti letech se Svaz obcí Valle di Ledro (Tiarno di Sopra, Tiarno di Sotto, Bezzecca, Concei, Pieve di Ledro, Molina di Ledro) rozhodl oživit dávné vztahy. Na pozvání prezidenta Svazu Giuliana Pelegriniho přijeli doValle di Ledro starostové a další zástupci obcí, kde byli vysídlenci umístěni (Buštěhrad, Chaňava, Doksy, Milín, Nový Knín, Příbram, Ptice a Všeň). Také přicestoval představený Svaté Hory u Příbrami, poutního místa, které mělo pro zbožné italské uprchlíky mimořádný význam. Dne 26. 8. 2008 se za účasti českého velvyslance začala psát nová kapitola starého příběhu.
autor: Karel Strnad - Univerzita Karlova
