Pryč zůstaly časy, kdy český turista, pověstný svým kulinářským uměním, na každé cestě do zahraničí mistrně zvládal ohřátí několika druhů konzerv, případně přípravu studené kuchyně v podobě chleba s paštikou či salámem. Z mnohých českých turistů se rekrutují zvídaví labužníci, kteří dychtivě vyrážejí za novými chutěmi a poznáním, jak se tyto chuti vytváří a kombinují a v jakých formách zapadají do místních kulinářských zvyklostí.
Začátkem listopadu takovouto cestu za chutěmi podstoupila skupina zvědavých členů a přívrženců pražského convivia Slow Food ve spolupráci s výrobci a zástupci radnice jihoitalského Salenta.
Byla to cesta ke kořenům filozofie Slow Food, kde jsme na vlastní oči, uši, čich i chuť poznali, v čem tkví kvalita potraviny, jak vzniká, kdo ji vyrábí a co stojí za cenou a nálepkou tohoto výrobku.
Byli jsme pozváni do tří rodinných výroben typických jihoitalských produktů: čerstvých sýrů, olivového oleje , vína a neodmyslitelných těstovin.
- Jídlo, jako nositel tradic, kdy se výroba přenáší z generace na generaci
- Byla by škoda toto dědictví zavrhnout, nechránit a nepředávat dále
- Byla by škoda toto dědictví zavrhnout, nechránit a nepředávat dále
- Jídlo, jako spojovací element a objevení nových chutí
- Jídlo-emoce
- Generační dědictví
- Jídlo jako obraz kultury národa
- Jídlo jako argument mezinárodních i obchodních vztahů
- Jídlo z kraje s nádhernou architekturou a překrásnou přírodou
- Jídlo a architektura
- Jídlo, jako citový vztah
- Jídlo a jeho tváře
- Jídlo a jeho tváře
- Byla by škoda to vše nepoznat
- Jídlo – krása přírody
- Jídlo jako obraz kultury národa
- Jídlo jako národní bohatství
- Nádherná architektura
- Jídlo, jako argument poznávání
Byla by škoda toto dědictví zavrhnout, nechránit a nepředávat dále
Proto convivium Slow Food Prague za spolupráce s italskými partnery uspořádalo tuto cestu ke kořenům. Ke kořenům kulturním, architektonickým, přírodním, ale především enogastronomickým.
Cesta ukázala jídlo jako velké téma. Jako argument k vzájemnému poznání a sblížení. Jako gesto pohostinnosti, ale především pýchy domácích výrobců, kteří po generace dědí receptury a poctivě je zpracovávají, aby je předali dalším pokolením. Jako rodinné stříbro předvádějí hostům své tradice často spojené s neznámými a nezřídka i nezvyklými chutěmi a poznatky.
Tato cesta byla i poučením, abychom ani my neztráceli smysl pro vlastní gastronomické tradice, jejich prezentaci a zachování pro generaci našich potomků.
Zpráva o naší delegaci se rozletěla po celém jihu Itálie. Příští delegace už má pozvání na jarní návštěvu od partnerů z dalšího krásného kouta Itálie. Tentokrát budeme objevovat podstatu presidií Slow Food – územně chráněných rostlinných i živočišných druhů a typických potravin z nich vyráběných.


























