Byli jsme onehdy s manželem nakupovat. Jen pár rajčat, která chyběla do letního salátu.
Máme nejblíže jeden obchod z řetězce, který v ten den měl následující nabídku: rajčata placatá, rajčata kulatá a rajčata maličká na hrozínku (třešničky).
Vedle mě stála paní s hůlkou a prosila, zda bych ji nepřečetla, co je to za rajčata a kolik stojí, ona, že si zapomněla brýle doma. „Tato jsou kilo za 19 korun a jsou z Holandska. Tato za 18 korun a jsou z Polska. A tahle malá jsou za 27 korun, ale jen půl kila a jsou z Itálie.“
„Á, to jsou ty, co voní po rajčatech?“zeptala se paní.
„Předpokládám, že ano“, řekla jsem a pro sebe jsem začala rozvíjet teorii, že dnes zákazník kupuje potravinu rajčatového typu, ale za opravdovou vůni a chuť, sluníčka si musí připlatit.
Dnes jsem šla pro rajčata do tzv. „Pankrácké tržnice“. Z bývalého plácku na Pankráci, kde bylo dříve možno koupit kyselé zelí, domácí listový špenát, byliny všeho druhu, kytičky ze zahrádky, rybíz a angrešt… je zde nákupní centrum o několika patrech a trhovci byli přesunuti do zdí prostoru, kde dnes zbyli 3 zemědělci a zbytek tvoří prodejci bot, šatů, kalhot, triček z Číny či Orientu.
Koupila jsem rajčata z Litoměřic. Poznají se po vůni. Pak čerstvou cibuli, kilo červených a kilo žlutých nepraných brambor čerstvě vykopaných ze země, které nechytí plíseň během několikadenního skladování a pak jsem koupila kytici kopru a petržele, kde nebyl nápis: Made in Holland“. Podala mi ji paní svýma rukama, které prozrazovaly, kdo petržel pěstoval.
Myslím, že slovo trh v českém jazyce ztrácí svůj význam. V pražských čtvrtích není kam pravidelně chodit za vůní opravdových plodů naší země. Snad ještě přežívá nějaký prostor tržnice v Holešovicích a ti tři až čtyři stateční na Pankráci. Zemědělci a drobní pěstitelé nemají komu se pochlubit svou čerstvou mrkví, petrželí, hruškami, rybízem. Dnes nás zásobují velkosklady prostřednictvím klimatizovaných obchodních centrer plody pocházejícími z velkofarem, velkochovů, skleníků, hydroponií. Jsou krásné, gigantické, evropsky barevné, bez červíčka, vymydlené a naleštěné, ale proboha, proč papriky, rajčata a lilky, jejichž domovem jsou teplejší části střední Evropy a její jih, nepochází z Čech, Slovenska, Maďarska, Bulharska, Itálie, Turecka….ale z Holandska?
Odkud se pak budou dovážet vůně a dochucovadla, která na ně obchodník bude stříkat, aby voněla a chutnala?
Kam se podělo právo na chuť každého z nás?
