Sbírka potravin podzim 2022
Někdo, pro pocit vítězství skáče z výšek a skončí na laně hlavou dolů.
Já chodím pomáhat Potravinové bance při potravinových sbírkách pro potřebné.
Den plný zážitků mi poskytne látku k přemýšlení na několik týdnů.
Koho tu potkám, stojí za úvahu:
Studenti dobrovolně třídí a tahají těžké krabice. Gratis. Neulévají se, vzpírají poctivě a usmívají se u toho.
Proč to dělají? „Je to fajn pocit, někomu pomoct!“
Maminka nechává svou malou, asi 7letou holčičku vyložit vozík „pro jiné děti“,
Pán říká: „tady jsem něco přivez“ a najede s plným vozíkem potravin, dětských výživ, mouky, past na zuby, mýdel, těstovin atd
Další paní postaví vozík potravin, přidá několik čokoládových kalendářů se slovy “Ať si to užijou!“
Ale taky kolemjdoucí pán pronese: „Za komunistů tohle nebylo“.. a hřmí nad válkou, která dřívějšího režimu nebyla a o tom, že za komunistů lidi pod mostem nespali….
Tak mu říkám, že i když se doby mění, dělám, co mohu a umím a že ráda pomohu, když vidím, že má pomoc je smysluplná.
Ale říkám si, že fakt za komunistů ta rozmanitost potravin, kterou máme ve sbírce , nebyla.
Pak přijede Paolo, Ital se slovy: “Jsem tu dnes speciálně na nákup pro potřebné. Čeho mám koupit nejvíc?” Přiveze hromadu těstovin, rajských konzerv, sterilovanou zeleninu, luštěniny, tuňákové konzervy…a ještě sděluje, že každý měsíc chodí vařit lidem bez domova.
Jo, to fakt za komunistů nepamatuji, i když i tehdy někteří lidé neměli….
Jak říkám: Každý děláme to, co můžeme a umíme.
Příběhů a neopakovatelných dojemných momentů zažijete spoustu: Jako, když před vás někdo postaví nákup pro sbírku a řekne jen: „děkuju“
Tak i já za tento den děkuju.
