Vaření

Toulky českou minulostí U společného stolu

Co jedli naši předkové za císaře pána?
A co se pilo?

Jaké  bylo menu o Vánocích?
Jakou mělo jídlo cenu?
Už tenkrát ídlo podporu zastuovali zastupitelé pražských čtvrtí!
A co takhle pekáčová bába? Dnes jí říkáme Fast Food…nevěříte?
Ty lahůdky v jejich  hrncích?
Masné krámy ano či ne?

www.rozhlas.cz/toulky/portal/ 

 

pokračovat ve čtení »
Článek z kategorie: , , | 13. 11. 2017 - Blanka

HOVĚZÍ MASO S FAZOLEMI A ZELENINOU

Vyzkoušejte recept na chilli con carne! V rámci našeho projektu Jídelna snů pořádáme také kurzy vaření hovězího masa a tenhle recept jsme nedávno připravovali s kuchařkami ze školních jídelen na Praze 2 a 10.

600 g mletého hovězího
100 g cibule, oloupané a nasekané nadrobno
10 g česneku, oloupaného a rozdrceného
1 očištěná červená paprika, nakrájená na kostičky
50 g rajského protlaku
550 g drcených rajčat
250 g vařených červených fazolí (popř. 1 plechovka červených fazolí)
50 g oleje
1 lžička římského kmínu
1-2 chilli papričky
nasekaný čerstvý koriandr anebo hladkolistá petržel
sůl
Postup:
Cibuli zlehka orestujeme do sklovita. Přidáme maso, česnek, koření včetně soli a nakonec protlak i drcená rajčata a vše dohromady dusíme.
Jakmile je maso měkké, přidáme nakrájenou papriku a fazole, necháme ještě cca 10 minut provařit. Nakonec dochutíme a přidáme nakrájený koriandr anebo petržel.

Podávejte s kukuřičnými lupínky nachos, děti z nich budou nadšené!

 

 

pokračovat ve čtení »
Článek z kategorie: , | 9. 9. 2017 - Blanka

Z pole na talíř

Ve stáji Židovice na Lounsku jsme v rámci Selských slavností pořádali hry a ochutnávky pro děti.

pokračovat ve čtení »
Článek z kategorie: , , , , | 16. 6. 2017 - Eva Rýznerová

Momenty ze stánku Slow Food na Dni zdraví v Podolí

Dítě spokojené: Když jí nějakou dobrotu.

pokračovat ve čtení »
Článek z kategorie: , , , | 11. 6. 2017 - Blanka

Den zdraví v zahradě sokolovny v Podolí 4.6.17

Den zdravého pohybu i jídla pro všechny .
Slow Food stánek nabízí kurzy vaření pro děti.

pokračovat ve čtení »
Článek z kategorie: , , | 30. 5. 2017 - Blanka

Jak Slow Food dokázal změnit můj život

Jaké důsledky měla inspirativní ukázka vaření Slow Food šéfkuchaře Maria v jedné školní jídelně na Moravě

Věřím novým projektům

Nové projekty často doprovází slepé počáteční nadšení. Všichni si myslí, že to bude fajn, nikoho ani nenapadne, že by věci mohly fungovat jinak než ponovu a že je to prostě geniální řešení všeho. Teprve praxe však prověří sílu myšlenky a to, jak dlouho může vůbec přetrvat.
Vloni v lednu jsme si tak trochu na můj popud pozvali do školní kuchyně odborníka, který měl dodat elán, nadhled a nové recepty školním kuchařkám. Povedlo se to skvěle! Pan Mario Mandir byl prostě úžasný a vytvořil, myslím, jedinečnou atmosféru a v rámci projektu hostujícího kuchaře projektu „Jídelny snů“ se podělil o to nejlepší, co za dva dny v naší školní jídelně v Bořitově mohl stihnout.

O čem sní Jídelna snů?

Původně jsem chtěl napsat už v květnu loňského roku článek o tom, jak „slow“ vaření skvěle pokračuje a o zahájení rekonstrukce zahrady ve školce, při které byla připravena ochutnávka školních pomazánek a domácích bagetek spolu s recepty pro rodiče. Ale pracovní povinnosti mi, bohužel, nedopřály čas a prostor se k tématu vrátit. Bylo to vlastně dobře, protože teď mohu s odstupem více než roku trochu lépe bilancovat.
Od nového školního roku se naše škola a školka, pro které máme společnou kuchyň, zapojily do projektu pro osvícené jídelny. Paní vedoucí stravování změnila některé dodavatele surovin a obměnila strukturu i složení jídelníčku. Už po návštěvě šéfkuchaře Maria a jeho prezentace vaření třeba úplně vyřadila sóju. Zorganizovala i přednášku pro rodiče o výrobě svačinek pro děti a zdravém stravování vůbec, které jsem se jako jediný muž zúčastnil. Hrdě zúčastnil, podotýkám.

Taťko, mamko, co budeme vařit?

Ono je to podle mého totiž hodně o zapojení rodičů a jejich aktivitě ve vzdělávání vůbec. Asi neznám dítě, které by při volbě Nutella vs. pomazánka z řepy, volilo řepu. A tady právě nastupuje ta každodenní práce rodičů. Jídlem se dá relativně snadno začít. Já jsem si třeba před asi dvěma lety pořídil kuchařku Snadno a rychle. Bylo to v době, kdy se začala prodávat taková ta brožurka, jak vyrábět hmotu ke stravování z odpadků a produktů na bázi ropy. Pamatuju si, že paní v knihkupectví se na mě potěšeně usmívala, že si někdo koupí kvalitnější kuchařku. A musím říct, že mě ta kniha opravdu zaujala. Je popsaná takovým chlapským způsobem, který si na nic nehraje a všechno pěkně vysvětlí i někomu, kdo základy vaření úplně nepobírá, třeba jako já. Kolik je špetka, kolik hrstka? Jaký je rozdíl mezi zpěněnou cibulkou, zesklovatělou a do zlatova? Prostě moje běžné otázky k pracovnímu postupu, které v jiných kuchařkách byly brány jako samozřejmost.

Pomalu a bez náhražek

I mě, jako rodiče, Slow Food šéfkuchař Mario inspiroval a vůbec celý koncept Slow Food, který jsem zpočátku úplně nechápal… pomalé jídlo… dobrý… ale ta hloubka mi došla až později a zapadlo do sebe daleko víc věcí.
Od Snadno a rychle jsem se brzy přehoupl k dalším kuchařkám od pana Vaňka a pochopil to, co říkal Mario. Totiž, že vše potřebuje svůj čas… a teplotu.
Začal jsem pěkně od začátku a udělal si poctivý kuřecí vývar. Přiznávám, že jsem dlouho jedl prefabrikáty a další náhražky, co se tvářily jako rychlá alternativa. Ale teprve když zavoněl ten faktický vývar, v něm maso i zelenina, tak jsem si uvědomil to podstatné. Že ty dobré věci prostě člověk nemůže ošidit, ani urychlit.

..a upečme si i nějakého bratříčka..

Vrhnul jsem se i do pokusů upéct chleba a zase si potvrdil, že se to nedá uspěchat… Kynutí je prostě obřad. A jak někde v rádiu řekl Pavel Maurer, ony pak nevznikají kopie bochníků, ale bratři a sestry. A každý má tak nějak svoji duši a příběh, který mu dají mé ruce. A o tom je podle mého Slow Food a o tom by mělo být stravování vůbec. Dát těm pokrmům duši a příběh.
Uznávám, že s dětmi je to někdy těžší a přimět je něco ochutnat je běh na delší trať. Ale taky jsem změnil dodavatele a začal kupovat jablíčka a mošt od sadaře za humny. Brambory, česnek a řepu od Jardy, který zemědělčí u nás v dědině. A ono to pak má chuť i samo o sobě. Jsou to víc bratři a sestry než kopie.

Jídlo, jako lék?

Všechno totiž souvisí i se zdravím. Shodou okolností jsme změnili dětského doktora. A zatímco předchozí paní doktorka nás prakticky se vším hnala k odborníkovi, tak tento pán je opačný extrém a vše řeší sám. Vyrábí vlastní kapky na kašel a vůbec léčí preparáty, které jsou udělané na míru a podle svého. Osobně jsem k takovému bylinkaření velký skeptik, ale faktem je, že to nejspíš funguje. Výdaje na léky nám klesly na zhruba 10 procent původní částky a do lékárny už prakticky nechodíme. A vlastně ani k doktorovi. Ono to poctivé jídlo bude mít možná i jiná pozitiva než jen chuť. A jak říká náš doktor: „Vitamíny je nejlepší brát z ovoce a zeleniny, která roste na stejné půdě jako my… máme to v genech po generace a tělo s tím umí dobře pracovat.

All you need is “SLOW”

Žijeme v rychlé době, na nic není čas a všechno se děje v extrémním spádu. Je těžké najít čas, ale ještě těžší je najít odhodlání. Protože ve výsledku to zase tolik času nestojí… kyne to samo a peče to trouba. A do vývaru to stačí jen naházet a je to. Nechci dělat nikomu reklamu, jen píšu kousek svého příběhu, abych ukázal, že i malé věci mají smysl a zapadnou do nějaké mozaiky a někam člověka posunou. Anebo taky ne, to už záleží na každém.
A přitom to začalo jako nevinný příběh v malé školní kuchyni. I tam to změnilo řadu názorů a ovlivnilo myšlení. Malá inspirativní návštěva a po roce tolik změn u řady lidí. Ač to tak nemusí na první pohled vypadat, ve školní kuchyni se píší zajímavé příběhy, pokud jim dáváte duši…

autor:Jiří Kakáč Bořitov

pokračovat ve čtení »
Článek z kategorie: , , , , | 13. 3. 2017 - Blanka

Pá pá, zimní kurzy vaření v Rodinném centru Prahy 8

Pod vedením šéfkuchaře Slow Food Maria, jsme na posledním kurzu připravili vynikající menu z fazolí, zeleniny, navrch barevnou ovocnou mísu plnou vitamínů… a pak jsme zasedli k dlouhému  stolu, abychom si užili společnou přátelskou rozpravu u všech vynikajících a námi pomalu vařených pokrmů.

pokračovat ve čtení »
Článek z kategorie: , , , | 1. 3. 2017 - Blanka

Kapustové závitky s mletým masem a zeleninovou omáčkou

Jaro daleko a zima nás oslabuje nedostatkem vitamínů.
Sáhněme třeba po kapustě, zelenině, která se dá sehnat v zimě i v létě.
Na našem kurzu jsme přivolávali jaro barevnou kompozicí zelených závitků s červenou omáčkou.
Náplň kapustových závitků je masová s rýží
Při vaření voněl celý dům 🙂

pokračovat ve čtení »
Článek z kategorie: , , , | 26. 2. 2017 - Blanka

Přijďte na závěrečnou lekci vaření se Slow Food!

Přijďte na letos již čtvrtý (žel poslední) kurz na téma: “Vaření pro maminky a jejich zmlsané děti.”
Pár míst ještě zbývá.

pokračovat ve čtení »
Článek z kategorie: , , | 13. 2. 2017 - Eva Rýznerová

Únorové vaření 8.2.17

První z únorových kurzů je tady!
Je to již předposlední z naší zimní řady kurzů na Praze 8.
Můžete využít poslední místa právě teď.

pokračovat ve čtení »
Článek z kategorie: , , | 6. 2. 2017 - Blanka