Sni, žij a líbej – vzpomínky na naši cestu do jižní Itálie
Letos jsme už po třinácté podnikli gastro-poznávací cestu do jižní Itálie, do regionu Apulie. „Naše cesty do Itálie nejsou zaměřené pouze na gastronomii. Jsou především objevováním měst, památek, architektonických skvostů i přírodních krás. Také se setkáváme s místními, kteří nám přibližují svou práci, představují své výrobky a sdílejí tradice. Díky tomu je celý zážitek silně emotivní — vše, s čím a s kým se na cestě setkáváme, je autentické a opravdové. Právě to nás utvrzuje v přesvědčení, že ne všechno musí být děláno pouze pro peníze. Slow cesty jsou tu proto, že se nesnažíme denně urazit tisíc kilometrů a navštívit rekordní množství zajímavostí. Cestování se dá zažít také během ochutnávek a při společném stolování s příjemnou konverzací,” říká Blanka Turturro ze Slow Food Prague, dlouholetá organizátorka zájezdů.
Při naší cestě v termínu 6.-11. června 2026 jsme navštívili:
- městečka Trani a Giovinazzo
- Castel del Monte, citadelu ze 13. století s dokonalou, matematicky přesnou osmibokou architekturou a astronomickým uspořádáním. Znáte ji třeba jako exteriér filmu Jméno růže.
- Řemeslnou sýrárnu: Kopec, kde se vypíná tajemný Castel del Monte, obklopuje Národní park Alta Murgia s rozsáhlými pastvinami, skalnatou stepí, mandlovými sady a olivovými háji. Někde uprostřed hospodaří Pino se svou rodinou, 26 kravami a 260 ovcemi. Pino nás podrobně zasvětil do výroby čerstvého sýra a ricotty – sýra z převařené syrovátky, který jsme následně po obědě dostali také jako dezert posypaný jeho mandlemi. A jak na mozzarellu? Zahřeje se mléko, přidá syřidlo (Pino ho vyrábí ze čtvrtého kravského žaludku, ale doma postačí třeba citron). Vzniklý tvaroh se krájí, následně propírá a míchá v horké vodě, dokud nevznikne pružná a lesklá sýrová hmota. Pak se z tělíčka hlazením vytvaruje hlavička, která se potom utne od krčku. Mozzare totiž znamená italsky „odříznout“
- Rodinnou farmu, kde se vyrábí olivový olej od roku 1870: Apulie vyprodukuje až 70 % olivového oleje celé Itálie, odrůda Coratina má navíc až pětkrát víc antioxidantů (i přes 1000 mg/kg) než produkce z jiných oblastí. Proto si olej nechávají dovážet třeba i pěstitelé z Toskánska a přimíchávají ho do svého oleje, aby tak zvýšili obsah těchto klíčových látek. Uvítala nás Donatella, která patří mezi přední italské degustátory a hodnotitele kvality olivového oleje – sommelier dell’olio. Pokud při ochutnávání cítíte mírnou hořkost a „štípe“ vás v krku – je to znamení nejvyšší kvality s vysokým obsahem polyfenolů (antioxidantů tolik prospěšných pro naše zdraví). Jak správně degustovat? Nejdříve je potřeba zahřát olej v dlani na tělní teplotu a pak jemně 3x procedit mezi zuby, poválet v puse a vyplivnout. Jak nám vysvětlila Donatella: „Správný olivový olej vás musí píchnout!“ Píchnutí bylo tak silné, že se někteří leknutím rozkašlali. „V puse nezůstalo po oleji ani trocha mastnoty. Nikdy jsem lepší olej neochutnala,” říká Renata Lukášová ze Slow Food Prague.
- Materu, jedno z nejdéle nepřetržitě obydlených měst na světě už od doby kamenné
- Bari s labyrintem uliček kolem výroby místních těstovin orecchiette (ouška), románskou baziliku sv. Mikuláše. Strategická poloha města lákala Římany, Byzantince, Araby i Normany… je tu všechno a k tomu navíc dobrá focaccia. V Bari jsme v zapadlé uličce ochutnali mondénní zmrzlinu. Malý a nenápadný obchůdek se hledá poměrně těžko, přitom se k němu slétávají milovníci zmrzliny ze všech koutů světa. Neustále usměvavá Giuliana stojí před mapou, na které jsou špendlíkem označeni její dodavatelé: čokoládové boby od jižní Ameriky až po Afriku (má neuvěřitelných 35 druhů!), pistácie z Bronte, které rostou pod Etnou, vanilka z Ugandy, ze které dělá svůj „královský krém“, černá čokoláda z Madagaskaru, káva z Guatemaly, lískové ořechy z Piemontu a místní mandle, ze kterých dělá svou pověstnou nugátovou… Každý den nabízí 8 druhů zmrzliny podle tradičních receptů z roku 1840. Kromě smetanové zmrzliny můžete ochutnat i sicilský mražený dezert granitu ze sorrentských citrónů z Kampanie (ty se používají na slavný likér Limoncello). A komu by to nestačilo, tak mu zmrzlinářka celou dobrotu potáhne plátky zlata. Jedlé zlato nemá žádnou chuť, vůni ani výživovou hodnotu. Jeho použití je známé už od starověkého Egypta, kde se věřilo v jeho božské účinky.
- Vinařství, kde hospodaří už třetí generace. U vchodu do vinice je nápis: VĚŘÍME V ÚCTU K ZEMI A V HODNOTU ČASU. Prošli jsme si vinici, výrobu a ochutnali jsme vína, včetně rosé oceněného těsně před naším odjezdem. U každé řady vinné révy vysazují vinaři růže – ty jsou totiž velmi citlivé na plísně a škůdce, takže často onemocní dříve než samotná vinná réva. Vinař tak získá čas zasáhnout a úrodu včas ochránit. Zaujala nás také recyklace dřevěných sudů z francouzského a amerického dubu, kde zraje tzv. barikové víno (označované jako barrique), Takový sud se může použít jen 3x… Pak se dál prodává jako stylový nábytek – například jako stolečky do vinařství.
***Zpracováno na základě podkladů od Renaty Lukášové. Děkujeme za texty a fotografie.
