Historie uší ze Štramberka

Roku 1241 vtrhli na Moravu Tataři. Obyvatelé z celého okolí utekli na památný vrch Kotouč, kde se Tatarům bránili.V noci se strhla obrovská průtrž mračen a zaplavila až po okraj rybníky nad tatarským ležením. Toho využili obránci vrchu Kotouč. Slezli po skalnaté stráni a prokopali hráze rybníků a tatarské ležení zaplavili.
Ráno prohlíželi prázdný tábor a našli v něm kožené měchy a v nich lidské naložené uši, které Tataři uřezávali křesťanům, aby svému chánovi dokázali, kolik jich zahubili.
Od té doby se v den Nanebevstoupení Páně koná ve Štramberku pouť a na počest vítězství zdejších obyvatel se pečou již proslavené „Štramberské uši“ z perníkového a kořeněného těsta.

Co jsou Štramberské uši  

Jedná se o pekařský výrobek velmi jemné chuti, která je mírně zvýrazněna použitým kořením, které dodává výrobku specifickou, k ničemu jinému nepřirovnatelnou příchuť.
Nejedná se o tradiční perníkové těsto, neobsahuje kypřící prášek do perníku.Kvalita a vlastnosti Štramberských uší  jsou dány použitím vysoce kvalitní mouky i dalších surovin, postupem při zpracování použitých surovin a dalším zpracováním po upečení.

Vzhled výrobku je velmi jednoduchý, jedná se o upečený, tenký, kruhový 9,5 až 12 cm v průměru a 2 až 3 mm silný základní tvar, následně stočený do kornoutu, připomínající zjednodušený tvar lidského ucha.
Hotový výrobek umožňuje různou úpravu a různý způsob prodeje.
Kromě konzumace samostatného výrobku lze Štramberské uši plnit různými krémy nebo  např. šlehačkou s ovocem, pařížskou šlehačkou apod.

 Klasická výrobní technologie

 

V současné době existuje ve Štramberku 9 licencovaných výrobců Štramberských uší.Firma Ladislava Hezkého jako jedna z mála vyrábí uši starým klasickým, to znamená váleným způsobem.
Novodobá technologie je totiž litá, což představuje značné usnadnění výroby. Ale ten nejpodstatnější rozdíl spočívá hlavně v jiné struktuře těsta a zároveň odlišné chuti. Klasický válený způsob představuje vyšší podíl ruční práce.

 Suroviny

Jedná se o hladkou pšeničnou mouku, vajíčka, cukr krupicový a moučkový cukr,med, směs koření a kypřící prášky.

Po neblahých zkušenostech s nákupem mouky v supermarketech odebírá mouku od firmy Petr Vavřík Mlýn Kelč. Každoročně jí zpracuje 3 – 4 tuny. Bohužel nejbližší cukrovar nevychází vstříc s cenou cukru. Samozřejmě i další potřebné obalové zboží  odebírá od zdejších drobných živnostníků.                              

Uši od Hezounů

Firma Ladislava Hezkého sice vznikla až v červenci 1989, ale už dávno před tímto datem, tedy kolem roku 1963, se jeho matka vrhla na výrobu Štramberských uší. Osmiletý Ladislav jí v roce 1976 začal pomáhat a od té doby peče uši i pro širokou veřejnost. Zprvu to bylo pro divadelní přehlídku „Štramberské divadelní úterky“ a pak pro různé příležitosti. I když svým tvarem Štramberské uši trochu připomínají zmrzlinový kornout, jedí se samotné a zmrzlina do nich nepatří. 

Nejlepší či největší?

Od roku 2004 se firma Ladislava Hezkého pravidelně zúčastňuje každoroční soutěže všech štramberských výrobců „ O nejlepší Štramberské uchoˇ. A také zde každoročně u jedné ze dvou porot hodnotitelů vyhrává.Výrobky hodnotí porota laická a porota odborná, každá z nich má pět porotců.
Firma Ladislava Hezkého často reprezentuje Českou republiku na různých zahraničních, potravinářských výstavách. Naposledy na výstavě výrobců potravin Grüne Woche v Berlíně v roce 2011.
Je také držitelem českého rekordu Největší štramberské ucho, které měří v průměru  180 cm.V letošním roce byl tento rekord překonán.Ještě větší ucho bylo dovezeno do Prahy na festival Česká chuťovka

Ochrana výrobku

Stejně jako v případech Pardubického perníku nebo Hořických trubiček existuje řada „výrobců“, kteří se různými způsoby snaží parazitovat na známém a na trhu úspěšně zavedeném výrobku. Proti podobným padělatelům je třeba se chránit. Výrobek „Štramberské uši od Hezounů“ je chráněn ochrannými známkami č. 179248 a 227965 a zeměpisným označením v EU.Je třeba zdůraznit, že se jedná o první Chráněné zeměpisné označení udělené EU českému výrobku v roce 2007

Zdroj: Dle  časopisu SYNINFO č.7-8/2011
autor Ing. Michal Vokřál CSc
foto: archiv firmy Ladislava Hezkého, Štramberk

více info:

www.usiodhezounu.cz

Článek z kategorie: , | 6. 8. 2011 | Blanka